Zdroj: Pixabay
Standardní pracovní doba v České republice činí 40 hodin týdně. To však neznamená, že po uplynutí pracovních hodin – ať už jsou během týdne rozprostřené jakkoliv – se lidé mohou věnovat svému osobnímu životu. Data hovoří jasně. Na rodinu nemá kvůli práci čas 30 % mužů a 29 % žen, ukázal to průzkum Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound).
Jasnou linii mezi pracovním a soukromým životem navíc narušila pandemie koronaviru, která přinesla pracovní povinnosti a jednání lidem do obývacích pokojů. Přísným koronavirovým opatřením již sice odzvonilo, řada trendů z časů pandemie se však uchytila. Pandemie přivedla na „home office“ zhruba 35 % pracovníků v EU. Dnes jich z domova pracuje zhruba 12 %, dalších 18 % je pak v tzv. hybridním režimu a dochází do práce jen některé dny v týdnu.
Pandemie a s ní spojená práce z domu sice umožnila trávit lidem více času doma, a tedy i s rodinou, ale ne plnohodnotným způsobem. Lidé si zkrátka přinesli práci domů a spolu s ní i obavy, které jsou s pracovními povinnostmi spojené.
Problém se však zdaleka netýká pouze Evropy a zdaleka ne jen běžných pracovníků. Dokazují to experti Sydneyské univerzity, Ann Dadich a Ataus Samad, kteří se od března do prosince 2021 dotazovali třinácti australských politiků a političek na to, jaké to je vést stát během koronavirové krize.
Respondenti a respondentky pocházeli z různých politických stran a úrovní – byli mezi nimi poslanci, poslankyně, ministři, ministryně či starostové a starostky. Pro mnohé z nich je přitom práce zdrojem obrovského stresu, který si poté přinášejí domů a šíří ho i mezi své blízké. Udržení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pak dotazovaní označovali za „téměř nemožné“.
„Už nemám víkendy, ani státní svátky. Často žongluju s časem pro rodinu a časem pro práci. Často se kvůli tomu také cítím provinile,“ prohlásil nejmenovaný respondent z řad australských politiků.
Politici a političky navíc nemohou nikdy uniknout své práci. Svůj podíl na tom mají mobilní telefony a sociální sítě, na kterých řada z nich doslova visí, aby jim neunikla žádná novinka. Sociální sítě jsou také nástrojem, skrze nějž se mohou lidé dostat přímo k osobnostem a kontaktovat je.
To všechno vyvíjí tlak nejen na samotného politika či političku, ale i na rodinné příslušníky či přátele.
Jak ale upozorňují experti, stres a tlak je rozhodně nežádoucí a může u politiků vést až ke špatnému rozhodování. Politici a političky by tak měli udržovat svou míru stresu na co nejnižší úrovni, je to v zájmu společnosti.
Jak poznat rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem? Podle definice evropské nadace Eurofound je dobrá rovnováha nastolena v momentě, kdy se právo na spokojený život stává normou, ať už je člověk v práci či kdekoliv jinde. Spokojený život sice nejde nařídit ani přikázat nařízeními, státy se ale mohou snažit vytvářet podmínky k tomu, aby bylo jeho dosažení – ať už v práci či osobním životě – co nejsnazší.
Legislativa kromě pracovní doby, zajištění vhodných pracovních podmínek a bezpečnosti ošetřuji i nárok na volné dny, které by měli lidé věnovat péči o děti či své příbuzné. Každý stát v Evropě má poměrně volnou ruku v tom, jak se po této stránce o své občany postarat, Evropská unie se přitom snaží nastavit po celé EU alespoň minimální standardy. Významným milníkem bylo v tomto ohledu přijetí směrnice o sladění osobního a pracovního života, kterou přijala EU v roce 2019. Členské státy přitom dostaly tři roky na to, aby se jí přizpůsobily.
A co evropská legislativa přináší?
- Státy musí otcům umožnit čerpat otcovskou dovolenou v délce nejméně 10 pracovních dní v době kolem narození dítěte. V době otcovské dovolené by měli mít nárok na kompenzaci alespoň ve výši nemocenské. Česká republika již otcovskou prodloužila, od ledna 2022 může trvat až dva týdny.
- Státy musí oběma rodičům umožnit čerpat alespoň čtyřměsíční rodičovskou dovolenou. Pokud jeden z nich na rodičovskou nechce, může svůj „podíl“ převést na druhého rodiče. Dva měsíce si ale musí ponechat a převést je nemůže – zda je využije, či nikoli, už je zcela na něm. Směrnice neurčuje výši rodičovského příspěvku, ani maximální délku dovolené, pouze tu minimální, na kterou mají lidé nárok. Česká republika umožňuje rodičům čerpat dovolenou maximálně do tří let věku dítěte. K žádnému „přenášení měsíců“ z jednoho rodiče na druhého v ČR nedochází, české úřady zatím konkrétní návrh reagující na směrnici nepředstavily.
- Pracovníci poskytující osobní péči příbuzným by měli mít nárok na pět dní dovolené ročně.
- Pracovníci pečující o své příbuzné by měli mít možnost požádat o pružnou pracovní dobu. Stejnou možnost mají mít i rodiče dětí do 8 let. Ti by měli také mít možnost žádat o podporu v případě, že se musí o nemocné děti doma starat. České úřady nyní zvažují, jak upravit českou legislativu tak, aby těmto požadavkům odpovídala.
Evropské fondy navíc budou i nadále financovat vyváření nových míst ve školách a dalších zařízení, případně jiné projekty, které mohou rodičům a pečujícím ulevit od zátěže. Právě utváření podmínek pro lepší skloubení práce s výchovou dětí či péčí o nemocné příbuzné, usnadňuje lidem život a odbourává stres.
Výsledkem by mělo být takové prostředí, ve kterém jsou lidé schopni odvádět dobrý pracovní výkon v době k tomu určené, zatímco po jejím skončení se mohou naplno věnovat sobě či rodině. V opodstatněných případech, kdy musí jít práce stranou – ať už je to kvůli výchově dětí, nemoci či staří – by stát spolu se zaměstnavateli měli zajistit lidem potřebné volno a finanční zajištění do doby, než se budou moci vrátit do klasického pracovního režimu či do jeho flexibilnější alternativy.
Systém pak musí pochopitelně myslet i na zaměstnavatele, kteří jsou na práci svých zaměstnanců závislí. Balanc tak musí být nastolen nejen mezi prací a osobním životem, ale i mezi tím, jaké povinnosti a odpovědnosti mají zaměstnanci a jejich zaměstnavatelé.
Jakákoliv evropská či národní opatření v této oblasti tak musí být výsledkem dialogu a ideálně konsensu mezi státem, zaměstnanci a zaměstnavateli.
