Pixabay
Členské státy Evropské unie odsouhlasily připojení k Istanbulské úmluvě. Ta zavádí zákonná pravidla pro ochranu žen před násilím v různých formách. Česko, společně se Slovenskem, Maďarskem, Bulharskem, Lotyšskem a Litvou, však úmluvu dosud neratifikovalo. Proč?
Podpis v roce 2016 nestačil na ratifikaci v roce 2023
Ačkoli Česká republika úmluvu podepsala již v roce 2016, stále ještě nedošlo k její ratifikaci. Aby začala platit, musí ji ratifikovat Sněmovna a Senát a poté podepsat prezident. Před čtyřmi lety si česká vláda nechala zpracovat analýzu o dopadu úmluvy v deseti státech, které ji přijaly. Na základě této analýzy lze potvrdit, že úmluva pomáhá při potírání domácího násilí. Lze ale na základě těchto dat úmluvu ratifikovat? Zjevně ne.
Debata se odkládá už více než deset let. Minulé kabinety projednání a ratifikaci neustále odsouvaly, o odklad projednání žádali i někteří nynější ministři, zejména s ohledem na církev.
Úmluva o potírání násilí rozděluje českou politickou scénu
V programovém prohlášení vlády je uvedeno, že bude zajištěna lepší ochrana obětem sexuálního a domácího násilí. Možná i s ohledem na toto prohlášení vláda schválila koncem června posun Istanbulské úmluvy k ratifikaci, jednotná v tomto rozhodnutí však určitě nebyla. Zatímco ministři z TOP 09, STAN a Pirátů byli pro, stejně jako část ODS, členové vlády z KDU-ČSL byli proti nebo se zdrželi. Jak tedy dopadne úmluva v Poslanecké sněmovně, která bude její schválení projednávat na podzim, se ještě uvidí, výsledek je velmi nejistý.
Někteří senátoři, a zejména ti z vládních stran, úmluvu odmítají. Část z nich si myslí, že zvýhodňuje ženy a diskriminuje muže, části se nelíbí, že chce přinést do právního řádu pojem gender. Aby toho nebylo málo, ústavně-právní výbor prohlásil Istanbulskou úmluvu za „ideologický dokument, který v praktické rovině obětem domácího násilí nepomůže“.
Prezident Petr Pavel má jasno. K úmluvě se hlásil již během kampaně, ale i po svém zvolení. Podporuje ji, je pro ratifikaci v krátkém časovém horizontu a říká, že nevidí důvod se jí vyhýbat.
Co si o tom myslí lidé
Z průzkumu společnosti Median vyplynulo, že 48 % Čechů se domnívá, že Istanbulská úmluva zajistí lepší ochranu obětem sexuálního a domácího násilí, že dokument lepší ochranu nezajistí, si myslí 32 % respondentů. Pětina pak neví nebo to nedokáže posoudit. Na základě dat z výzkumů lze říci, že celá čtvrtina Čechů si myslí, že si žena může za násilí částečně sama a více než polovina souhlasí s tím, že žena partnera může k násilí vyprovokovat. Je šokující, že tento názor zastává skoro 70 % mužů, u žen je to 45 %. Rozšiřování prevence a edukace ohledně násilí na ženách, které úmluva vyžaduje, by v kontextu těchto čísel naší společnosti velmi prospělo.
Co je na Istanbulské úmluvě kontroverzní?
Úmluva odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Dokument vnímá násilí vůči (nejen) ženám jako porušování lidských práv a diskriminaci. Státy se svým podpisem zavazují k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Jedná se například o školení zdravotníků, policistů či soudců, vznik center pro oběti sexuálního násilí, dostupnost právní a psychologické podpory či azylových domů nebo podporu v oblasti vzdělání, získání kvalifikace a hledání zaměstnání. Istanbulská úmluva obsahuje užitečná opatření v oblastech, které máme vyřešeny buď částečně nebo vůbec.
Dokument poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži. To však není diskriminace, ale pouhý fakt ověřený mnoha výzkumy.
Kdo by chtěl odmítnout úmluvu o potírání násilí?
Vzhledem ke zdlouhavé debatě o ratifikaci i argumentům, které se objevují v diskuzích, lze říci, že je úmluva některými lidmi vnímána jako velmi kontroverzní. Odmítají ji konzervativci či křesťanské církve. Často argumentují tvrzením, že zmiňované trestané skutky máme již obsaženy v našem právním řádu, a není proto potřeba přijímat další dokument. Někteří si myslí, že úmluva proti sobě staví muže a ženy. Jak by ale mužům mohlo vadit, že bude potíráno násilí na ženách, pokud se ho nebudou sami dopouštět?
Velkou míru kritiky sklidila i část úmluvy o „vymýcení předsudků, zvyků, tradic a dalších praktik, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy nebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů“. Kritici se zjevně obávají, že jim úmluva zakáže například Velikonoce. Ne, nezakáže. Zakáže jim pouze zmalovat ženu více než velikonoční kraslici. Tato pasáž se však mnohem více týká zákazu ženských obřízek a dětských svateb než o folklorních tradicích.
Násilí v ČR nechceme
Ačkoli Istanbulská úmluva vyvolává v Česku silné emoce, nelze jí upřít, že obsahuje konkrétní opatření k potírání násilí a že může pomoci jeho obětem. I kdybychom respektovali výrok ústavně-právního výboru, že se jedná o ideologický dokument, jeho přijetí bude symbolem, že násilí je v Česku nepřijatelné. Nejen debaty kolem Istanbulské úmluvy však ukazují na to, že k nepřijatelnosti násilí vede u nás ještě dlouhá cesta.
