Politiku nakonec každý jednou opustí, ale rodina nám zůstává, říká poslankyně Pavla Golasowská

Jaká očekávání mají ženy při vstupu do Poslanecké sněmovny? Z čeho mají radost a jakým překážkám čelí?

Na to jsme se zeptali hned několika poslankyň. Tentokrát nám odpovídala Pavla Golasowská.

Čemu jste se věnovala před nástupem do funkce poslankyně?

18 let jsem vychovávala svých 6 dětí a poté jsem 10 let pracovala v sociálních službách v neziskovém sektoru, konkrétně ve Slezské diakonii.

Naplnila se vaše očekávání, se kterými jste do dolní komory parlamentu vstupovala?

Neměla jsem žádná očekávání ani ambice vstoupit do vysoké politiky. V Poslanecké sněmovně jsem se ocitla takříkajíc ze dne na den. Nastoupila jsem jako náhradník za Tomáše Podivínského, který v roce 2014 odcházel z pozice poslance na post velvyslance do Německa.

Co vás v Poslanecké sněmovně nejvíce překvapilo, ať už příjemně nebo nepříjemně?

První den mě překvapil chaos a hluk v zasedacím sále, kde mnoho poslanců pořád někam přecházelo, odcházelo a přicházelo. Za ta léta jsem si už zvykla a ani mi to nepřijde. Těžké pro mě v prvních týdnech bylo vyznat se ve spleti chodeb, pro mě to bylo dokonalé bludiště. 

Co se změnilo pro vaši rodinu s vaším nástupem do funkce? A co se změnilo pro vás?

Rodina si musela zvyknout, že téměř každý týden budu odjíždět na několik dní do Prahy. Ale protože jsou šikovní a děti už byly velké, od začátku to zvládají s přehledem. Pro mě je náročná zejména dálka, což znamená dojíždění do vzdálenosti 400 km.

Jakým překážkám čelí ženy, které se angažují ve vysoké politice?

Vysoká politika nezná pracovní dobu a pokud ještě musíte překonávat velkou vzdálenost a přitom máte doma malé děti, nemůžete nic dělat naplno. Buď ošidíte práci nebo rodinu. Proto bych já sama nešla do vysoké politiky od malých dětí. V době mého vstupu do vysoké politiky v roce 2014  bylo 5 mých dětí dospělých a nejmladší měl 14 let.

Z čeho máte ve své funkci největší radost?

Když se cokoliv podaří. Často to jsou malé věci, které ale pro občany znamenají mnoho. Jsem ráda, když se věci posouvají a řeší se, což se ve Sněmovně ne vždy daří. Proto vidím smysl v konkrétních malých věcech. A o funkci nehovořím ráda, myslím si, že za politika by měla hovořit práce, kterou by měl dělat pro lidi, kteří jej tam svými hlasy poslali. Proto poslanec.

Co byste vzkázala ženám, které uvažují o kandidatuře do Poslanecké sněmovny?

Ať klidně kandidují, ženy jsou v politice potřeba. Ale pokud mají rodinu, ať si to vyříkají s manželem, s partnerem, zda je podpoří a bude jim dělat zázemí, bude tolerovat jejich častou nepřítomnost doma. Neboť politiku nakonec každý jednou opustí, ale rodina nám zůstává. Nebo taky ne. A to je na každé ženě, jak tuto náročnou práci dokáže vybalancovat, aby jednou ty životní ztráty nebyly větší, než co jim dala politika.