archiv Pavly Pivoňka Vaňkové
Jaká očekávání mají ženy při vstupu do Poslanecké sněmovny? Z čeho mají radost a jakým překážkám čelí?
Na to jsme se zeptali hned několika poslankyň. Tentokrát nám odpovídala Pavla Pivoňka Vaňková.
Čemu jste se věnovala před nástupem do funkce poslankyně?
Předtím, než jsem se stala poslankyní, jsem pracovala sedm let jako zástupkyně tajemníka a vedoucí odboru vnitřních věcí na radnici v Lišově. Tato práce mi umožnila proniknout do mechanismů fungování veřejné správy i samosprávných činností. Než jsem se však stala úřednicí, působila jsem dlouhá léta ve školství jako středoškolský pedagog, výchovný poradce a projektový manažer. V komunální politice se angažuji již od svých jednadvaceti let, kdy jsem poprvé kandidovala do zastupitelstva města. Pak už byl jen krůček k politice krajské a nyní celostátní.
Naplnila se vaše očekávání, se kterými jste do dolní komory parlamentu vstupovala?
Před nástupem do funkce jsem byla zvědavá, zda jednotlivec může pozitivně ovlivnit například přípravu legislativy tak, aby efektivně fungovala v území. A z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že ano, může. Ze své pozice místopředsedkyně výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny a garanta pro sociální oblast v našem poslaneckém klubu STAN mám přístup k zákonu či podzákonné normě už ve fázi rozpracovaných tezí a na základě připomínek svého expertního týmu mohu vyjednávat jejich zapracování. Naučila jsem se, že kompromis je často nezbytným nástrojem při politickém rozhodování. Naštěstí sociální oblast v porovnání s jinými není tak kontroverzní oblastí.
Co vás v Poslanecké sněmovně nejvíce překvapilo?
Upřímně řečeno, byla jsem překvapena, jak moc z mé práce se odehrává mimo hlavní jednací sál a mimo Poslaneckou sněmovnu. Mnoho práce a času je investováno do jednání, komunikace s lidmi a řešení problémů. Na druhou stranu, obstrukce opozice mě překvapily nepříjemně. Jsou zdlouhavé a ačkoli je tento politický nástroj zcela legitimní, v této šíři mi připadá spíše destrukcí. Je zřejmé, že bychom bez tohoto opozičního chování mohli projednat daleko více věcí a být tak efektivnější.
Co se změnilo pro vaši rodinu s vaším nástupem do funkce? A co se změnilo pro vás?
Pro mou rodinu byl nástup do funkce velkou změnou. Pracovní týden trávím téměř celý v Praze, což znamená, že musíme lépe koordinovat naše rodinné plány. Mám tři syny, naštěstí již téměř dospělé, o to snáze se mi pokaždé odjíždí. Starost o domácnost mi však nikdo neodpustí, takže víkend je věnovaný úklidu, nákupům, praní prádla a vyvařování na celý týden dopředu. Také trávím více času za volantem. Celkově vše vyžaduje velmi dobrou logistiku.
Jakým překážkám čelí ženy, které se angažují ve vysoké politice?
Ve vysoké politice je často přítomna silná mužská dominance, což může pro nás ženy představovat výzvu. Každý den musíme bojovat s předsudky a stereotypy, což mě někdy velmi vyčerpává. Na druhou stranu je ženský prvek velmi přínosný ve vyjednávání, vnáší nový pohled na věc, často otupuje hroty a je konstruktivnější. Ženy pracují obvykle více koncepčně a efektivně, možná proto, že musí zvládat více rolí najednou.
Z čeho máte ve své funkci největší radost?
Ve své funkci mám největší radost, když vidím, že mé úsilí vede k pozitivním změnám. Ať už je to pomoc konkrétnímu člověku nebo prosazení zákona, který pomáhá celé společnosti.
Co byste vzkázala ženám, které uvažují o kandidatuře do Poslanecké sněmovny?
Chtěla bych jim říci: "Nebojte se! Ve vrcholné politice je určitě místo i pro nás ženy. Je to sice náročné na vyladění pracovního a osobního života, ale možnost ovlivnit směřování naší společnosti a pomáhat lidem stojí za to."
