Naše společnost potřebuje rovnoměrné zastoupení žen a mužů na rozhodovacích pozicích, říká Markéta Pekarová Adamová

Naše společnost potřebuje rovnoměrné zastoupení žen a mužů na rozhodovacích pozicích, říká Markéta Pekarová Adamová

Jaká očekávání mají ženy při vstupu do Poslanecké sněmovny? Z čeho mají radost a jakým překážkám čelí?

Na to jsme se zeptali hned několika poslankyň. Tentokrát nám odpovídala Markéta Pekarová Adamová.

Čemu jste se věnovala před nástupem do funkce poslankyně?  

Již během studií jsem pracovala v telekomunikacích, následně v personální a vzdělávací agentuře. Jelikož mi nebylo nikdy lhostejné veřejné dění, vstoupila jsem v roce 2009 do strany TOP 09 a hned o rok později jsem byla zvolena zastupitelkou na Praze 8 a stala jsem se i uvolněnou radní pro sociální oblast.

Naplnila se vaše očekávání, se kterými jste do dolní komory parlamentu vstupovala? 

Dá se říct, že vlastně ano. Měla jsem samozřejmě některé představy lehce iluzorní, ale to je přirozené, protože až samotnou prací v Poslanecké sněmovně člověk získá přesnější představu o konkrétní podobě jednání a podobně.

Co vás v Poslanecké sněmovně nejvíce překvapilo, ať už příjemně nebo nepříjemně? 

Nepříjemná jsou určitě dlouhá večerní či noční jednání, na to vás málokdo dokáže připravit. S tím se pojí i nejistá pracovní doba, a to teď spíše mluvím o zaměstnancích Poslanecké sněmovny, vůči kterým jsou tato noční jednání zcela nefér. Příjemně mě překvapila míra spolupráce, které jsou poslanci napříč spektrem schopni, ač navenek ji ne vždy deklarují.

Co se změnilo pro vaši rodinu s vaším nástupem do funkce? A co se změnilo pro vás? 

Řekla bych, že nás to zejména omezilo v našem soukromí. Samozřejmě jsem s tímto počítala a do vysoké politiky jsem s tímto šla. Jsou ale momenty, kdy mě nedostatek soukromí určitě zamrzí. S tím se pojí i můj naplánovaný život, zpravidla mám totiž průběh dne naplánovaný po 10-15 minutách. Ve funkci předsedkyně sněmovny je ztráta soukromí téměř stoprocentní, a to je někdy vysilující. Pro mé rodinné příslušníky to pak částečně platí také a proto je zásadní jejich tolerance.

Jakým překážkám čelí ženy, které se angažují ve vysoké politice?  

Zejména čelíme různým pochybnostem o našich schopnostech. Mrzí mne, že i v této době se v naší společnosti objevuje názor, že ženy do vysokých funkcí nepatří a jejich místo je zjednodušeně řečeno v kuchyni za plotnou. S obdobnými názory jsem se i osobně setkala a opravdu velmi mne mrzí, že se toto děje stále i v roce 2023. Další překážkou pak může být i založení rodiny. Mnoho žen se bojí do vysoké politiky jít kvůli tomu, že by se musely rozhodnout buď pro kariéru nebo pro rodinu. Skloubení pracovního a rodinného života je pak pro mne mnoho let zásadním tématem. Ženy a muži by totiž v tomto ohledu měli mít stejné možnosti a nic by je v rozhodování o kariéře nemělo omezovat. Zásadní je vždy i role mužů, nezapomínala bych na to, že jejich podpora ženám v politických funkcích je zásadní. Pro mne osobně je podpora mého manžela naprosto klíčovou výhodou.

Z čeho máte ve své funkci největší radost? 

Zejména z toho, že ze své pozice mohu podílet na věcech, které mají následně reálný dopad na fungování naší společnosti. U činností, které v životě dělám (i mimo politiku), jsem vždy potřebovala vnímat smysl.

Co byste vzkázala ženám, které uvažují o kandidatuře do Poslanecké sněmovny? 

Ať rozhodně kandidují! Sice to nebude lehké, ale stojí to za zkoušku. Je dobré se vybavit odolností, trpělivostí, ale do určité míry i schopností taktizovat a dohodnout se. Naše společnost potřebuje rovnoměrné zastoupení žen a mužů na rozhodovacích pozicích. Právě v otázce „moci“ Česká republika razantně zaostává v průměru EU čili nejen z tohoto hlediska si myslím, že jsou ženy v politice velmi potřebné. 

Další články

Přejít na všechny články