European Union
Když chce člověk spočítat případy, kolikrát byly ženy v Evropě od 80. let prezidentkami, vystačí si se všemi svými prsty. Číslo nedosahuje ani dvacítky. V současné Evropě vládne pět žen. Kdo jsou?
Maia Sandu je první žena v historii této postsovětské země, která zvítězila v prezidentských volbách. Narodila se 24. května 1972 ve vesnici Risipeni na západě země. Po studiu managementu na Moldavské akademii ekonomických studí pokračovala mezinárodními vztahy na Akademii veřejné správy a Kennedyho školou při Harvardově univerzitě.
Mezi lety 1998 a 2005 pracovala pro Světovou banku. Od roku 2010 byla dva roky poradkyní jednoho z jejích výkonných ředitelů.
Její politická kariéra pak začala v roce 2012, kdy se stala ministryní školství. V letech 2014 a 2015 byla poslankyní moldavského Parlamentu, znovu pak v roce 2019. Sandu předsedala Straně akce a solidarity. Několik měsíců dokonce působila jako premiérka, začátky jejího vládnutí však byly chaotické a po pár měsících její vláda padla, když se jí nepodařilo získat důvěru.
Prezidentkou Moldavska byla zvolena 24. prosince 2020. Ve druhém kole porazila socialistického a proruského soupeře Igora Dodona. Mezi její předvolební sliby patřila i snaha o reformy na cestě do Evropské unie a vytváření pracovních míst. Chce také očistit zemi od korupce.
Katerina Sakellaropulos je vůbec první ženou v čele Řecka. Její pozice je o to jedinečnější, že Řecko je jednou z evropských zemí s nejmenším počtem žen ve vysoké politice.
Sakellaropulos se narodila 30. května 1956 v řecké Soluni do rodiny soudce. Po studiu Národní a Kapodistriovy univerzity v Aténách a Univerzity Panthéon-Assas v Paříži pracovala jako právnička. Od roku 1982 působila v Nejvyšší radě, místním nejvyšším správním soudu. Později se stala jeho místopředsedkyní a v roce 2018 dokonce první ženskou předsedkyní v historii této instituce. Je známou odbornicí na environmentální a ústavní právo a práva menšin.
Prezidentkou byla zvolena 22. ledna 2020. V třísetčlenném Parlamentu pro ni hlasovala drtivá většina poslanců, 261. Její nominaci totiž už od prvního kola podporovala jak vládnoucí konzervativní Strana nové demokracie, tak opoziční Koalice radikální levice a levostředová Hnutí pro změnu. Podpořila ji i šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen, která ve svém tweetu napsala, že se Řecko posouvá do nového období rovnosti.
Zuzana Čaputová se ujala slovenského prezidentského úřadu jako první žena a ve svých 45 letech se stala nejmladší osobou v historii Slovenska v této nejvyšší ústavní funkci.
Narodila se 21. června 1973 v Bratislavě. Ve slovenském hlavním městě vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Komenského. V té době pracovala v místní samosprávě v Pezinku. Později se přesunula do neziskového sektoru, kde se zaměřovala na pomoc týraným dětem a veřejné správě.
Před tím, než se stala prezidentkou, působila jako právnička a občanská aktivistka. Mezi lety 2001 a 2017 spolupracovala s občanským sdružením VIA IURIS. Od roku 2010 v něm pracovala jako advokátka, která se věnovala tématům právního státu a prosazování spravedlnosti ve vybraných oblastech.
Proslula například dlouholetým bojem proti skládce odpadu ve svém bydlišti, Pezinku, kterému se věnovala 14 let. V roce 2016 za něj získala prestižní Goldmanovu environmentální cenu. O rok později odešla z týmu VIA IURIS a pokračovala v advokátské praxi, v rámci které se chtěla i nadále věnovat environmentálním tématům.
V prosinci 2017 pak vstoupila do politické strany Progresívne Slovensko, už o několik měsíců později byla zvolená jeho místopředsedkyní. O post prezidentky země se rozhodla ucházet o několik měsíců později. Jak sama uvedla, jedním z hlavních důvodů pro ni byla vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Moniky Kušnírové. Slovenskou prezidentkou je od 15. června 2019.
Kersti Kaljulaid si podobně jako Čaputová zapsala hned několik prvenství. Nejen, že je první ženou-prezidentkou, ale je také nejmladší osobou, která kdy tuto funkci v Estonsku vykonávala. V čele Estonska stojí od října 2016. V úřadu vystřídala Toomase Hendrika Ilvese.
Kaljulaid se narodila 30. prosince 1969 ve městě Tartu na jihu země. Vzděláním bioložka nejdříve pracovala jako manažerka pro telekomunikační společnost, později pro investiční banku. K politice se dostala v roce 1999.
Nejdříve Kaljulaid pracovala několik let jako ekonomická poradkyně premiéra Marta Laara, roku 2002 se stala první ženou v čele estonské elektrárny. Od roku 2004, kdy Estonsko vstoupilo do EU, působila až do roku 2016 v Evropském účetním dvoře jako jeho zástupkyně.
Jejímu zvolení předcházela série neúspěšných prezidentských voleb. I přesto, že čelila protikandidátům, většina parlamentních stran se předem dohodla na její podpoře. Politika, kterou prosazuje, je v mnoha ohledech liberální. Věnuje velkou pozornost sociálním otázkám a podporuje práva homosexuálů.
Svou vůbec první prezidentku má také Maďarko. Do svého čela si parlament v březnu 2022 zvolil dlouholetou členku vládní strany Fidesz Katalin Novák.
Čtyřiačtyřicetiletá Novák do konce loňského roku působila jako ministryně pro rodinné záležitosti. Matka tří dětí také byla od roku 2017 místopředsedkyní vládní strany a je známá pro své konzervativní názory. Do funkce, která má v Maďarsku převážně reprezentativní charakter, nastoupila v květnu letošního roku.
Vystudovala ekonomii v Budapešti a práva v Szegedu, poté studovala na prestižní pařížské elitní univerzitě Sciences-Po a na Ecole Nationale d'Administration (ENA). Tu absolvoval i francouzský prezident Emmanuel Macron. Novák hovoří plynule francouzsky a v roce 2019 byla vyznamenána francouzským Řádem čestné legie za své úsilí o propagaci francouzsky mluvící komunity.
Nejmladší evropský stát, který zatím nemá uznání celého mezinárodního společenství má v čele prezidentku Vjosu Osmani. Matka dvojčat a vystudovaná právnička se věnovala v počátku své kariéry i politickému aktivismu, následně se dostala do kosovského parlamentu, kterému také v roce 2020 předsedala. Osmani se věnuje mimo jiné boji proti korupci a dle svých vlastních vyjádření také usiluje o normalizaci vztahů se Srbskem.
Podílela se na osamocení Kosova a pomáhala při tvorbě kosovské ústavy. Svou zemi pak reprezentovala u Mezinárodního soudního dvora, kde obhajovala právo Kosova na nezávislost. V listopadu 2020 založila svou vlastní politickou stranu Guxo, která se hlásí ke středopravicovému proudu.
Osmani není první ženou v čele Kosova, mezi lety 2011 až 2016 jí předcházela Atifete Jahjagová.
