Christine Lagarde: Průkopnice „par excellence“, která málem skončila za mřížemi

Francouzská policie otvírá dveře od bytu v nejmenované pařížské ulici. Píše se rok 2013, je březen a jednotky antikorupčního útvaru procházejí jednu místnost po druhé, listují dokumenty a hledají informaci o tom, zda se bývalá ministryně financí Christine Lagarde dopustila nekalé činnosti.

Zatímco informace o policejním zásahu v jejím domě plní titulky světových médií, Lagarde je na pracovní cestě ve Frankfurtu a odmítá se k věci vyjadřovat. „Toto pátrání pomůže odhalit pravdu a přispěje k tomu, že moje klientka bude zproštěna obvinění z jakéhokoli trestného činu,“ odpovídá Yves Repiquet, advokát Christine Lagarde, na dotazy novinářů.

Do jejího domu je přivedla aféra z roku 2008 týkající se Bernarda Tapieho, blízkého přítele tehdejšího prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ten měl dlouhodobý spor s francouzskou bankou Credit Lyonnais. Na základě rozhodnutí exministryně vyústila kauza v arbitráž a rekordní odškodnění pro podnikatele ve výši 400 milionů eur.

Teď ale zpátky do roku 2013. Christine Lagarde je v čase zásahu policie generální ředitelkou Mezinárodního měnového fondu (MMF), mezinárodní organizace, jejímž cílem je zachraňovat země s propadající se ekonomikou. Lagarde je první ženou v čele MMF, kam přišla s bohatými zkušenostmi s francouzské vlády. 

Právě předchozí angažmá ve vládě na pozici ministryně financí mezi lety 2007 a 2011 ji vyšvihlo na úroveň nejvlivnějších žen světa. Francie stejně jako ostatní země tehdy řešila ekonomickou krizi a zároveň stála v čele Evropské unie během francouzského předsednictví v druhé polovině roku 2008. Lagarde tak řídila jednání evropských ministrů financí a reprezentovala Francii i EU na jednáních skupiny G7 či G20.

Vyhnula se vězení, teď řídí Evropskou centrální banku

Lagarde má skvěle našlápnuto. Píše se o ní v nejznámějších magazínech a časopisech, je hvězdou jak mezi ekonomy, tak i mezi politiky. Má charisma, styl a vůli pracovat s plným nasazením. Je průkopnicí „per excellence“ a dokazuje, že žena může uspět jako manažerka i ekonomka v krizových časech. A policie mezitím prohledává její byt.

Kauza Tapie končí u soudu, který ji v roce 2016 shledává vinnou z nedbalosti. Přestože by mohla nastoupit do vězení, nejvyšší trest se jí nakonec vyhne. Řada lidí volá po jejím odchodu z čela MMF, aféra totiž poškozuje nejen její jméno, ale i samotnou organizaci. MMF ale stojí za Lagarde, která nakonec na své pozici zůstává, aby řešila mimo jiné problém extrémně zadluženého Řecka.

Tehdy ještě netuší, že jí jen za tři roky čeká další velké angažmá.

„Ne, ne, ne, ne, ne, ne.“ Právě tak zní její odpověď na otázku, zda by měla zájem stát se předsedkyní Evropské centrální banky. Tou se nakonec stává v listopadu 2019 jako první žena v historii této instituce. Jejím úkolem je udržovat stabilní ceny v Evropě, a to i během pandemie koronaviru a války na Ukrajině.

Ekonomiku zachránila, manželství nikoliv

Lagarde se narodila v roce 1956 v Paříži do rodiny učitelů jazyků a měla tři bratry. Vyrůstala v normandském městě Le Havre, odkud se pak vrátila do Paříže, aby studovala práva. Kromě vzdělávání se věnovala také sportu, Francii reprezentovala v synchronizovaném plavání.

Nadějné francouzské studentce se pak podařilo získat stipendium a možnost studovat ve Spojených státech amerických. Starý kontinent tedy na několik let opustila. Svou kariéru odstartovala ve Spojených státech jako asistentka senátora amerického Kongresu. Působila jako advokátka a později také jako ředitelka mezinárodní právní kanceláře Baker McKenzie. Její další angažmá už bylo spjaté s politikou a ekonomikou.

Hvězdná kariéra bohužel vzala za své. Lagarde se dvakrát vdala, dvakrát rozvedla. Má dva syny a v současné době také partnera.

Lagarde je bojovnicí za vyšší zastoupení žen v politice i ve vedení velkých společností. Ženy podle ní dokáží posouvat lidskou civilizaci vpřed a jejich aktivní účast ve veřejném prostoru má pozitivní efekt na ekonomiku.

Lagarde dle svých slov doufá, že mladé ženy se zájmem o politiku nebudou čelit sexismu, jako se to stávalo jí. V loňském podcastu Evropské centrální banky při příležitosti Mezinárodního dne žen se moderátorce svěřila se svými negativnímu zkušenostmi. Nejmenovaný vysoce postavený politik na její adresu prohlásil, že by ho zajímalo „komu vlezla do postele, aby získala tak důležitou pozici“.

Sexismus Lagarde odsuzuje a nenechává se jím vyvádět z míry. „Zatnu zuby a prostě pracuji dál, pomáhám. To je to, co musíme dělat.“