Albrightová: V pekle existuje speciální místo pro ženy, které nepomáhají ostatním ženám
Wikimedia Commons
Wikimedia Commons
Žena, kterou dnes známe jako Madeleine Albrightovou, se narodila jako Jana Marie Korbelová. Vyrostla na pražském Smíchově v rodině židovského velvyslance Josefa Korbela. V roce 1939 rodina utekla před nacisty do Londýna, otec pracoval pro Jana Masaryka v exilové vládě. Během holocaustu zemřely více než tři desítky členů její rodiny.
Po skončení druhé světové války se rodina vrátila zpět do Československa. Po komunistickém puči však rodina opět emigrovala a ve Spojených státech získala politický azyl. Postupně se z dívky na útěku stala v zámoří jedna z nejmocnějších žen světa.
„Ženy musí být stoprocentně připravené na to, co chtějí dělat. Potřebují perfektní vzdělání, musí být lépe připravené než muži. Na světě je spousta míst pro muže, kteří jsou průměrní. Ale není žádné místo pro průměrné ženy. Musí prostě víc pracovat. Musí být nejlepší,“ řekla Madeleine Albrightová v rozhovoru pro časopis Forbes.
Jí se být nejlepší povedlo. Do administrativy Bílého domu se vypracovala během vlády prezidenta Jimmyho Cartera na přelomu 80. a 90. let. V 90. letech spolupracovala s týmem okolo Billa Clintona a zastávala post velvyslankyně USA při OSN.
„Líbilo se mi být první. Být ženou byl samozřejmě velký průlom a jsem na to velmi hrdá. Ale skutečnost, že jsem jako uprchlice mohla být ministryní zahraničí, byla opravdu velká věc,“ uvedla bývalá šéfka americké diplomacie.
Ministryní zahraničí byla v letech 1997 až 2001 v administrativě demokratického prezidenta Billa Clintona. „Jedna z nejlepších ministryň zahraničí, vynikající velvyslankyně OSN, brilantní profesorka a mimořádná lidská bytost,“ řekl na její účet Clinton.
Albrightová sehrála důležitou roli při rozšiřování NATO o země východního bloku. „Bez ní bychom se nikdy nestali členy NATO, za což můžeme být v dnešních dnech obzvláště rádi,“ řekl o ní bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
Albrightová se stala feministickou ikonou a vzorem ostatním ženám po celém světě. Na začátku její kariéry bylo však období, kdy ji ostatní ženy nepodporovaly, zpochybňovaly její rozhodnutí a její oddanost rodině a dětem. Kromě náročného povolání měla tři dcery. Z toho se zrodilo její motto: V pekle je speciální místo pro ženy, které nepomáhají ostatním ženám.
„Lidé si myslí, že je to chyba mužských, že ženy nejsou ve vysokých pozicích. Ale je to i chyba žen. Některé z těch, co jsou nahoře, se chovají jako královny, žárlí a nechtějí, aby tam byly jiné ženy. A ženské se ještě vzájemně pomlouvají a řeší, proč ta nebo ta není raději doma s dětmi, nebo obráceně, proč radši nepracuje,“ uvedla.
Snažila se o to, aby se ženské otázky staly ústředním bodem nejen americké zahraniční politiky. „Nejen proto, že jsem feministka. Věřím, že společnost je na tom lépe, když mají ženy politickou a ekonomickou moc,“ uvedla. Albrightová věřila, že vlivné ženy by měly pomáhat těm, které hlas nemají.
Svá slova mnohokrát uplatnila, například během svého působení v OSN, kdy spolupracovala s dalšími šesti zástupkyněmi na zřízení tribunálů pro válečné zločiny pro Balkán, kde bylo znásilněno mnoho bosenských žen. Společně se skupinou G7 prosadily, aby u tribunálu byly dvě soudkyně. Tribunál nakonec prohlásil znásilnění za válečnou zbraň, jak uvedl portál NPR.
Její přínos k řešení konfliktu na Balkáně ocenil v roce 2012 i Barack Obama, který jí udělil Prezidentskou medaili svobody.
Albrightová proslula i svým odíváním. Šperky využívala jako komunikační strategii. Například nosila s oblibou brož ve tvaru hada poté, co ji tak označil irácký diktátor Saddám Husajn. Brož s balónem nosila, pokud cítila optimismus. Naopak brož s želvou vyjadřovala frustraci.
Madeleine Albrightová podlehla rakovině 23. března 2022. Rozloučit se s ní přišlí američtí prezidenti i vrcholní představitelé české politické scény. „Přišli jsme o moudrou a statečnou ženu. Obě vlastnosti měla ve vynikající míře. Vždycky se k Česku znala a byla na svůj původ hrdá,“ řekl Karel Schwarzenberg.
