Proč se ženy mají podílet na rozhodování o věcech veřejných? Jaká je role žen v politice? Je politika stále spíše mužské prostředí? O tom jsme si povídali s Pavlou Golasowskou.
Paní Golasowská, proč je podle vás důležité, aby se ženy podílely na rozhodování o věcech veřejných?
Ženy žijí ve veřejném prostoru stejně jako muži, jsou vzdělané, mají volební právo a často jsou v mnohém schopnější než muži. Jak se říká, že žena dokáže dělat více věcí najednou, umí být nejen schopnou manažerkou, ale třeba v politice dokáže mnohé věci zjemnit a vidět některé věci s větším nadhledem a pochopením, než muži. A rozhodovat o věcech veřejných ženě právem přísluší, žena je nositelkou života a v prvních letech života dítěte hlavní vychovatelkou, záleží jí na světě, ve kterém její děti a další generace budou žít.
Proč jste se vy osobně rozhodla vstoupit do politiky?
Vstup do politiky nebyla má ambice a do vysoké politiky už vůbec ne. Do zastupitelstva města Třinec jsem byla zvolena v roce 2010 a v roce 2013 jsem byla na 5. místě kandidátky do poslanecké sněmovny. Ve volbách jsem skončila na 3. místě jako první náhradník a v prosinci 2014 jsem skládala ve Sněmovně poslanecký slib. Neměla jsem to v plánu, ale jako křesťanka vím, že Bůh má pro nás vždy své plány a nad těmi našimi se jen směje.
Jaká byla hlavní témata, která jste chtěla řešit?
Jsou mi blízká sociální témata, a protože jsem pracovala v neziskové organizaci, tak mezi mé priority patřila a stále patří jistota financování sociálních služeb. Dalším tématem byla podpora paliativní a hospicové péče, která se snaží o kvalitu života v terminálním stádiu nemoci. Od roku 2014 se v této oblasti mnohé podařilo a ve společnosti toto téma už není úplnou Popelkou.
Ve Sněmovně jste již třetí volební období. Změnil se mezitím přístup k ženám jako političkám? Pokud ano, jakým směrem?
Musím říct, že politická kultura v mnohém zhrubla. Ve Sněmovně u mnohých mužů schází určité gentlemanství, pozdravit, podržet dveře, pomoci ženě se zavazadlem. O to více si jako žena vážím těch mužů, jimž jsou tato základní společenská pravidla vlastní. Jinak jsem ráda, že čtvrtinu Sněmovny tvoří ženy a už jen naše přítomnost nutí muže trochu ubrat na verbální agresivitě.
Vnímáte nějaké zásadní změny mezi prvním obdobím, kdy jste byla zvolena a současností? Jaké to jsou?
Zrovna ty, které jsem zmínila. K tomu ještě přidám to, jak nízký kredit má profese politika ve společnosti. Jsme bráni jako ti, kdo nic nedělají, kradou a hrabou peníze. Je to možná i náladou ve společnosti obecně.
Máte šest dětí a před vstupem do politiky jste strávila osmnáct let s dětmi na mateřské dovolené. Jakou průpravu Vám to dalo?
Obrovskou. To, že jsem se musela postarat o děti, i když mi nebylo zrovna nejlíp nebo se mi nechtělo. Dítě, zejména malé, se neptá, potřebuje servis se vším všudy. Těch osmnáct let mě naučilo nehroutit se z každé blbosti, rozlišovat věci důležité od nedůležitých. Také mě to naučilo nezůstat v rutině, našla jsem si úniky z jednotvárného světa matky v domácnosti, dělala jsem při pěti dětech dálkově školu. To se mi hodí i teď, kdy si zavalena prací musím najít čas na odpočinek. Pokud si jej nenajdu sama, nikdo mi jej nenaordinuje.
Jak se vaše rodina postavila k tomu, když jste se rozhodla vstoupit do politiky?
Velkou podporu mám v manželovi a stále máme dohodu, že pokud řekne, že mám s politikou skončit, vracím se domů. Jinak když jsem nastoupila do Sněmovny, bylo mému nejmladšímu čtrnáct let a ostatní děti byly už dospělé. Pokud bych měla malé děti, byl by můj vstup do vrcholové politiky nemyslitelný.
Objevila se ve Vašem okolí nějaká kritika?
Neměla jsem kritiky, rodina i okolí mě velmi podporovalo a podporuje.
Jakým překážkám čelí matka šesti dětí při výkonu funkce?
Málo času na rodinu, na vnoučata, kterých už mám patnáct. Vědomí toho, že čas utíká a už se nikdy nevrátí.
Jak s vnoučaty nejraději trávíte čas?
Času na vnoučata mám strašně málo. Ale pokud nějaký mám, hraju jim loutkové divadlo, hrajeme pexeso nebo jim čtu pohádky. Nejvíce se těším na prázdniny, kdy jeden týden trávíme úplně všichni spolu, s dětmi i vnoučaty.
Mezi aktuální trendy dnešní doby patří snaha o dosažení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Daří se Vám této rovnováhy dosáhnout a dá se vůbec skloubit role matky a poslankyně? Máte na to nějaký recept?
Jak už jsem zmiňovala, pokud bych měla malé děti, do politiky bych nikdy nešla, také proto, že mezi Prahou a Třincem je 400 km. Recept nemám, ale dokážu si představit a také to vidím, že kolegyně z Prahy to mají mnohem jednodušší a pokud jim rodina dělá zázemí, dokážu si představit sladění práce političky a rodiny.
Bydlíte v Třinci, což je téměř 5 hodin vlakem či 4 hodiny autem do Prahy. Hraje vzdálenost nějakou roli při výkonu funkce poslankyně?
Ano, hraje a velkou. Čím jsem starší, tím je pro mě cestování obtížnější. Do Sněmovny jezdím téměř každý týden a cestování mi zabere mnoho času. Čím jsem ve Sněmovně déle, tím více vidím a cítím, že cestování je na mé práci to nejtěžší.
Jak už bylo řečeno, máte šest dětí. Setkala jste se během své politické kariéry se stereotypy o matkách, které mají být raději doma a starat se o děti? Jak jste tyto situace řešila?
Určitě setkala, i když konkrétně si na to už nepamatuji. A já byla doma právě těch osmnáct let a moc jsem chtěla jít do práce. To se mi také v roce 2004 splnilo, když jsem nastoupila do Slezské diakonie a 10 let jsem pracovala v poradně pro oběti domácího násilí a v terénní službě pro rodiny s dětmi. Ale chápu a znám i maminky, které do práce nespěchají a chtějí být doma. A mám radost, že v naší zemi je pro maminky možnost výběru, kdy jít či nejít do práce.
Co byste poradila ženám, které vstoupí do politiky a setkají se s narážkami souvisejícími s těmito stereotypy?
Aby nevstupovaly do politiky s ideály, že je někdo ocení, že jim tyto narážky někdo nebude dávat a pokud jsou přesvědčeny, že jsou v politice správně, aby se nenechaly znechutit. Je to jen jejich rozhodnutí a jejich život a pokud mají podporu rodiny a politika je baví, tak tam jsou správně.
Političky často odpovídají na otázky, jak zvládají skloubit rodinu a práci. Vzhledem k tomu, že jste ve Sněmovně třetí volební období, určitě víte, jak na to. Jak to máte doma nastavené, aby vše fungovalo?
Pět dětí už má své rodiny a doma je jen manžel a nejmladší dvaadvacetiletý syn. Manžel se synem se dokážou postarat o domácnost, uvaří, vyperou, postarají se o slepice a králíky, a protože takhle to funguje už osm let, tak jim to už ani nějak nepřijde. Zatím nic neříkají, ať se vrátím, zvládají to a my s manželem se na sebe alespoň každý týden můžeme těšit.
Role pečující osoby se nevztahuje jen k dětem, ale často také k seniorům. Sendvičová generace je označení pro generaci lidí, kteří se současně starají o své děti i o své rodiče. Týká se vás nějak tato problematika?
Bohužel maminku už nemám 37 let, tatínka 6 let a tchýně zemřela předloni. U ní jsem měla tu krásnou příležitost doprovázet ji při umírání, ať už je to jakkoliv smutná událost, moc ráda na to vzpomínám. Děti už mám dospělé a z rodičů žije pouze tchán, o kterého se stará švagrová. Ale uvědomuji si, že mnoho žen v mém věku tento problém řeší a já před nimi hluboce smekám, je to náročné a zároveň obdivuhodné.
V regionální politice je tradičně více žen. Co je podle vás největší překážkou, která brání ženám ucházet se o funkce ve vyšších patrech politiky?
Vzdálenost a cestování, náročnost, nízký kredit profese ve společnosti, malá nebo žádná podpora rodiny.
A co byste ženám, které aktivní politika zajímá, vzkázala?
Dámy, pokud v aktivní politice chcete být a máte podporu rodiny, běžte do ní. Pokud s tím rodina nesouhlasí, dobře své rozhodnutí zvažte, neboť ztráta rodiny na úkor politiky nestojí za to. A věřte, že rodina a vztahy je to nejcennější, co máme.
Pavla Golasowská se narodila 18. května 1964 v Třinci. Je českou političkou a členkou KDU-ČSL, od roku 2010 zastupitelkou města Třince, od roku 2022 také náměstkyní primátorky. Od prosince 2014 je také poslankyní Poslanecké sněmovny PČR. Vystudovala obor křesťanská výchova na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a obory charitativní a sociální práce na CARITAS – Vyšší odborné škole sociální Olomouc.
Od roku 2004 působila ve Slezské diakonii v Třinci, naposledy jako vedoucí poradny Elpis pro oběti domácího násilí a sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi. Její specializací je rodinná a sociální politika a ochrana obětí domácího násilí.
Pavla Golasowská je vdaná a má šest dětí.
